Příklady absolutní URL
Absolutní URL může vypadat třeba nějak takto:
Všimněte si, že na začátku je uveden protokol (https://), následuje doména třetího řádu (www) oddělená tečkou, doména druhého řádu (strafelda) oddělená tečkou, doména nejvyššího řádu (cz) a za lomítkem je pak zapsána adresa dokumentu (nazev-stranky).
Absolutní URL může mít samozřejmě složitější strukturu adresářů za názvem domény, dokument může mít koncovku apod. Toto je také absolutní URL:
Relativní zápis první URL by vypadal třeba takto:
Je zde vynechán protokol a doména. Ve druhém případě by relativní URL vypadala například takto:
E-book za mail
Získejte podrobný návod Jak na e-mail marketing (52 stran). Více informací.
Žádný spam, jen užitečný obsah. Newsletter posílám cca 8× ročně. Odhlásíte se kdykoliv.
Mám používat relativní nebo absolutní URL?
Pokud vytváříme interní odkazy, tj. odkazujeme z jedné stránky svého webu na druhou, obvykle se používají relativní adresy. Má to výhodu v tom, že pokud web přeneseme na jinou doménu, odkazy stále fungují. Takovou doménou může být třeba vývojová kopie webu, na které vývojáři testují nové funkce. Další výhodou relativních adres je, že se rychleji zapisují.
Absolutní URL používáme vždy, když na web odkazujeme z jiného zdroje (z jiného webu, z mailu, z PDF dokumentu apod.). Zkrátka v situacích, kdy se zdroj odkazu a umístění cílové stránky liší.
Duplicita obsahu
Na školeních se mě občas lidé ptají, zda střídáním absolutního a relativního zápisu URL nevzniká tzv. duplicitní obsah. Nevzniká, protože jde stále o jedinu stránku na jediné adrese, jen zapsané různými způsoby.